Geoteamové statistiky logů

Uloveno napodruhé. Poprvé mi opravdu vycházela sice hezká císla, ale nesmyslné umístení mezistadia. V prubehu jiné aktivity mi pak došlo, kde je zakopaný pes. Ale i mezistadium se hledalo trochu težce, cesty byly zaváté a místy se clovek boril docela hluboko, aby krátkozrace mrkl, zda už je to ten správný Lederer. Ale finále pak už bylo dílem okamžiku. Za odmenu za tu drinu nacházím v krabce TB a beru si ho na další cesty.
Samotný hrbitov na me pusobil nikoli pokojne, obetí šoa je zde pripomínáno mnoho na každém kroku, a i když se to netýká mé rodiny prímo, z pametí matky vím, jak mizely její spolužacky ze školy, jak dostala od jedné z nich psa, aby nemusel být utracen a když pred koncem války zemrel, trápila se tím, jak to své kamarádce vysvetlí. Prirozene po válce nebyl nikdo, komu by musela vysvetlovat, její kamarádka se nevrátila. A tak jsem chodila po hrbitove a vzpomínala na 33 clenu rodiny Wienerovy z Klatov, kterí nekde zmizeli uprostred válecných hruz a na Singerovy, kterí se po válce nevrátili z emigrace, když zjistili, že jejich vilu zabavilo Gestapo. Práli si jen, aby pak sloužila k dobrému úcelu - dodnes je tam materská škola.